Autor knihu věnuje všem, kdo mají těžkosti, trpí, potýkají se s problémy, ztratili opěrné životní body nebo víru, ale nejen jim. Podobně jako ve své předchozí úspěšné knize Evangelium podle svatého lotra vychází Guy Gilbert z úryvků evangelia, na které navazuje reflexemi a velkým množstvím konkrétních příběhů a příkladů ze života. Knihu ocení čtenáři se zájmem o myšlenky a činnost známého kněze a vychovatele mládeže, o humanistický křesťanský pohled na problémy, jež přináší život, na svět i na současné dění.
Guy Gilbert, známý francouzský vychovatel delikventní mládeže, kněz, se věnuje nejen mládeži, ale všem lidem, jejich problémům, soužití i křesťanskému přístupu k životu. Každý rok ve Francii vychází jedna až dvě jeho knihy, které stále vzbuzují zájem, lidé chodí na jeho přednášky, vyhledávají ho v těžkých situacích, jeho vystoupení přenášejí média. V Portálu vyšly jeho knihy Bratr vyvržených (1993), Až do krajnosti (1994), Evangelium podle svatého lotra (2008) a O dětech a výchově (2009).

Autori: Gilbert Guy
Vydavateľstvo: Portál, 2010
Jazyk: český
304 strán

Ukážka z knihy:

Zvláštní truchlení jsem si zažil, když můj švagr v autě doslova přišel o hlavu. Jeli si v klidu s manželkou a dcerkou Marinou, když je začal předjíždět nějaký člověk, co vezl kovové tyče. Špatně upevněné kusy kovu se vysypaly na jejich auto. Mé sestře se nic nestalo, ale viděla, jak její manžel a dcerka zemřeli strašlivou smrtí.

   Už léta jsem ve spojení s bratříčkem Mariny, kterému bylo v době ne hody šest let. Vzpomínám si, že v den pohřbu jsem mu věnoval Marsupilami (zvířecí hrdina z kresleného seriálu – pozn. překl.). Během obřadu Thomas kroutil plyšákovým ocáskem a pak ho celé měsíce nedal z ruky.

   Bylo tam přes tisíc lidí. Můj švagr byl komunista a křesťan a ve městě byl velmi oblíbený. Pohřeb byl plný emocí a rozjímání.

   Thomas mi často vypráví o své sestře, o květinách, o ohromném množství květin, které byly na hrobě. Je mezi námi pořád těsné pouto. Malý bratříček Théo, který se narodil tentýž rok, kdy Marina zemřela, nasměroval rodinu k životu.

   Léta poté jsem při mši u příležitosti rodinné svatby vzpomněl na Marinu. Thomase připomínka sestřiny smrti trochu vyvedla z míry. Pořád má v sobě velký pocit ztráty, i když to nedává najevo.

   Buďme obezřetní a velmi opatrní ve svých slovech, když mluvíme s mladými lidmi, kteří se setkali se smrtí, zvlášť pokud se jednalo o smrt násilnou. A udržujme s nimi kontakt ještě dlouho po období truchlení.